Zveřejněno 24. září, 10:43 UTC · Aktualizováno 25. září, 8:59

EU prodloužila sankce vůči Rusku o 36 měsíců, ale zároveň vyřadila Usmanova a Fridmana

Rada EU 22. prosince prodloužila o 36 měsíců (do 22. září 2029) omezující opatření vůči osobám, které ohrožují územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, ale ve stejném rozhodnutí vyňala ruské oligarchy Alishera Usmanova a Michaila Fridmana ze sankčního seznamu. Ukrajina rozhodnutí označila za „hanebné a neoprávněné“ a navrhla místo toho sankcionovat Vladimira Lisina a Vladimira Potanina. Estonsko, Lotyšsko a Litva oznámily zavedení národních sankcí vůči oběma oligarchům.

Hlavní body

Rada EU 22. září prodloužila sankční režim vůči osobám ohrožujícím Ukrajinu o rekordní 36 měsíců, tedy do 22. září 2029.
Ve stejném rozhodnutí byli ze seznamu vyňati ruští oligarchové Alisemer Usmanov a Michail Fridman; jde o první prodloužení namísto obvyklých šesti měsíců.
Francie a Slovensko prosazovaly vyřazení Usmanova s odůvodněním „národní bezpečností“; podle zpráv šlo o snahu zajistit propuštění dvou francouzských občanů zadržovaných v Ázerbájdžánu.
Lucemburský premiér Luc Frieden uvedl, že Lucembursko požadovalo vyřazení Fridmana „ve vyšším zájmu Lucemburska“; Fpida vede proti Lucembursku arbitráž kvůli zmrazeným aktivům.
Ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha rozhodnutí označil za „hanebné a neoprávněné“; sankční zmocněnec prezidenta Vladyslav Vlasiuk navrhl místo Usmanova a Fridmana zařadit na seznam Vladimira Lisina (NLMK) a Vladimira Potanina (Nornickel).
Estonsko (podepsáno 23. září z New Yorku), Lotyšsko i Litva oznámily vlastní národní sankce vůči Usmanovovi a Fridmanovi; kompromis zprostředkovalo Irsko.
Britský premiér (zdroje se rozcházejí v jeho identifikaci) ujistil prezidenta Zelenského na Valném shromáždění OSN, že Británie své sankce vůči oběma oligarchům ponechá v platnosti.

Proč je to důležité

Vyřazení dvou vysoce postavených ruských oligarchů ze seznamu zároveň s rekordním prodloužením celého sankčního režimu je bezprecedentní a bylo vedeno nikoli ohledem na Ukrajinu, nýbrž národními zájmy Francie, Slovenska a Lucemburska. Ukrajina rozhodnutí veřejně odsoudila, což signalizuje nový diplomatický rozkol s klíčovými partnery v EU. Estonsko, Lotyšsko a Litva oznámily národní sankce vůči stejným osobám, čímž se ukázala křehodváha jednoty EU vůči Rusku. Případ se stal bodem, ve kterém se Británie od Bruselu distancovala, a vyostřil debatu o přechodu od jednomyslnosti ke kvalifikované většině při sankčních rozhodnutích.

Co se stalo

Rada EU 22. září rozhodla o prodloužení omezujících opatření vůči osobám odpovědným za ohrožování územní celistvosti, svrchovanosti a nezávislosti Ukrajiny o 36 měsíců, tedy do 22. září 2029 – poprvé o takto dlouhé období namísto obvyklého půlroku. Režim v současnosti pokrývá přibližně 3 000 osob. Ve stejném rozhodnutí byli ze seznamu vyňati ruští oligarchové Alisemer Usmanov a Michail Fridman. Francouzský velvyslanec svůj požadavek na vyřazení Usmanova odůvodnil „národní bezpečností“; později se ukázalo, že motivem byla snaha zajistit propuštění dvou francouzských občanů zadržovaných v Ázerbájdžánu – den po Usmanovově vyřazení Ázerbájdžán omilostnil a propustil Francouze Martina Ryana, odsouzeného k 10 (podle některých zdrojů 12) letům za údajnou špionáž. Lucemburský premiér Luc Frieden uvedl, že Lucembursko požadovalo vyřazení Fridmana „ve vyšším zájmu“ země a kvůli prevenci škod; Fpida vede arbitráž kvůli zmrazeným aktivům (zdroje uvádějí zhruba 15 miliard eur, případně alespoň 16 miliard dolarů). Lotyšsko zprvu rozhodnutí blokovalo, nakonec zvedlo veto výměnou za vyřazení obou jmen a poté oznámilo vlastní národní sankce. Irsko zprostředkovalo kompromis a jednání popsalo jako „složitá“. Ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha rozhodnutí EU označil za „hanebné a neoprávněné“; sankční zmocněnec prezidenta Vladyslav Vlasiuk navrhl zařadit na seznam místo Usmanova a Fridmana ruské miliardáře Vladimira Lisina (NLMK) a Vladimira Potanina (Nornickel) – jejich zařazení by podle něj odřízlo tyto podniky od obchodu s EU. Estonský ministr zahraničí Margus Tsahkna podepsal národní sankce 23. září z New Yorku, litovský premiér Mindaugas Sinkevičius zahájil přípravu obdobného kroku. Britský premiér (kterého zdroje jmenovaly rozporně) ujistil prezidenta Zelenského při setkání na Valném shromáždění OSN, že Británie své sankce vůči oběma ponechá v platnosti.

Jak to popisují ukrajinské zdroje

Ukrajinská média rozhodnutí EU jednoznačně odsoudila jako „hanebné“ a „neoprávněné“, s důrazem na oficiální vyjádření ministra Sybihy a sankčního zmocněnce Vlasiuka. Centrem zpravodajství je ukrajinský protipojmut – návrh zařadit Lisina a Potanina – a skutečnost, že krok nebyl s Kyjevem koordinován. Zároveň ukrajinská média zdůrazňují podporu spojenců: ujištění britského premiéra o zachování britských sankcí a kroky pobaltských států (Estonsko, Lotyšsko, Litva) zavádějící národní sankce proti oběma oligarchům.

V čem se zpravodajství liší

Zdroje se rozcházejí ve třech bodech. Zaprvé, délka trestu Martina Ryana v Ázerbájdžánu: většina zdrojů uvádí 10 let, jeden zdroj (článek 35430) uvádí 12 let. Zadruhé, výše Fpidmanova nároku vůči Lucembursku: většina zdrojů uvádí přibližně 15 miliard eur v rámci mezinárodní arbitráže, zatímco jeden zdroj (článek 34420) uvádí alespoň 16 miliard dolarů u soudu. Zatřetí, identita britského premiéra, který o věci hovořil se Zelenským: jeden zdroj (článek 33983) jej identifikuje jako „Andy Burnham“, zatímco další zdroje (články 35043, 34954, 34942, 35776) uvádějí Keira Starmera, případně kombinaci obou jmen.

Souvislosti

Sankční režim EU vůči osobám ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny byl od roku 2014 obnovován vždy po šesti měsících; zářijové prodloužení na 36 měsíců (do 22. září 2029) je prvním takto víceletým obnovením. Režim v současnosti pokrývá přibližně 3 000 osob; v říjnu se plánuje dosud největší rozšíření o více než 1 600 jmen. Usmanov je mezinárodně známý svou bývalou investicí do londýnského fotbalového klubu Arsenal, z něhož odešel v roce 2018; Fridman se přestěhoval do Londýna v roce 2013 a po zavedení sankcí zemi opustil. NLMK (kontrolovaná Lisinem) provozuje zpracovatelské závody v belgickém Valonsku a má výrobní kapacity také ve Francii, Itálii a Dánsku; evropská závislost na ruském niklu a palladiu, zejména v automobilovém průmyslu, dosud chránila Potanina/Nornickel před zařazením na seznam.