EU prodloužila osobní sankce vůči Rusku na tři roky, ale z rozhodnutí byli vyňati Usmanov a Fridman
Evropská unie prodloužila osobní sankce proti jednotlivcům a firmám podporujícím válku proti Ukrajině, poprvé o 36 měsíců místo obvyklých šesti či dvanácti. Prodloužení si vyžádalo obtížný kompromis: Francie prosadila vyřazení ruských oligarchů Alischera Usmanova a Michaila Fridmana ze seznamu, údajně výměnou za propuštění francouzských občanů vězněných v Ázerbájdžánu.
Hlavní body
- EU prodloužila osobní sankce proti osobám a firmám podporujícím válku proti Ukrajině o 36 měsíců (tři roky) namísto obvyklých 6 či 12 měsíců.
- Z unijního sankčního seznamu byli vyňati ruští oligarchové Alischer Usmanov a Michail Fridman.
- Prodloužení bylo výsledkem zdlouhavého vyjednávání a obtížného kompromisu; dříve blokovaly sankce hlavně Slovensko a Maďarsko.
- Franci trvala na vyřazení Usmanova z bezpečnostních důvodů; podle článku šlo o neveřejnou dohodu s Ázerbájdžánem výměnou za omilostnění Francouzů, včetně odsouzeného za špionáž Martina Ryana.
- Zrušení omezení vrací dotčeným oligarchům přístup k finančním účtům, nemovitostem, obchodním zakázkám a jachtám; jachta Dilbar v hodnotě asi 600 milionů dolarů je nyní fakticky mimo kontrolu EU.
- Oba oligarchové zůstávají na sankčních seznamech Ukrajiny, USA, Kanady a Británie; Lotyšsko, Litva a Estonsko uplatňují vlastní národní sankce.
- Prodloužení balíčku i prodloužení sektorových sankcí (které vyprší 31. července 2027) vyžaduje jednomyslnost všech 27 členských států.
Proč je to důležité
EU poprvé prodloužila osobní sankce vůči Rusku rovnou na tři roky, což je výrazná změna oproti dosavadní praxi šesti či dvanácti měsíců. Zároveň se ukázalo, že udržení jednomyslnosti sankčního režimu je stále obtížnější a vyžaduje bolestivé ústupky: dva klíčoví ruští oligarchové se sankcí zbavili a fakticky získali přístup ke zmrazenému majetku v Unii. Případ ilustruje, jak se sankční politika dostává pod vliv bilaterálních zájmů, které s válkou nesouvisejí, včetně zprostředkování dohod typu „rukojmí diplomacie". Pravidlo jednomyslnosti se tak znovu ukázalo jako strukturální slabina evropské sankční politiky.
Co se stalo
Evropská unie prodloužila osobní sankce proti jednotlivcům a firmám podporujícím ruskou válku proti Ukrajině, a to rovnou o 36 měsíců namísto obvyklých šesti či dvanácti měsíců. Prodloužení bylo výsledkem zdlouhavého vyjednávání a těžkého kompromisu. Podmínkou dohody bylo vyřazení ruských oligarchů Alischera Usmanova a Michaila Fridmana ze seznamu. Usmanovovo jméno prosadila Francie s odůvodněním národní bezpečnosti; podle článku šlo o součást neveřejné dohody s Ázerbájdžánem, kde propuštění francouzských vězňů včetně odsouzeného za špionáž Martina Ryana bylo vyměněno za uvolnění Usmanova. Zrušení omezení vrací oběma dotčeným přístup k účtům, špičkovým nemovitostem, obchodním kontraktům a luxusním jachtám. Konkrétně jachta Dilbar, spojovaná s Usmanovovou sestrou Gulbakhor Ismailovovou, je po červnovém 2026 rozhodnutí soudu ve Frankfurtu a nynějším vyřazení Usmanova ze seznamu fakticky mimo kontrolu EU. Usmanov i Fridman zůstávají na sankčních seznamech Ukrajiny, USA, Kanady a Británu; Lotyšsko, Litva a Estonsko proti nim uplatňují vlastní národní sankce. Fridman v roce 2024 podal žalobu na Lucembursko kvůli zmrazení svých aktiv za 16 miliard dolarů; vyřazení Usmanova z unijního seznamu vytváří podle analýzy pro Lucembursko nebezpečný precedens.
Jak to popisují zahraniční zdroje
Článek zachycuje případ jako evropské téma: hlavním rámcem je vnitřní politika EU a tlak ruského vlivu přes třetí země. Ukrajinská perspektiva v dostupných zdrojích není samostatně uvedena; nicméně materiál opakovaně zdůrazňuje, že oba oligarchové zůstávají na sankčních seznamech Ukrajiny, USA, Kanady a Británu a že jejich majetek je v EU nadále zmrazen v objemu přibližně 28 miliard eur soukromých ruských aktiv podle odhadu analytického centra Evropského parlamentu.
Souvislosti
Prodloužení sektorových sankcí EU vyprší 31. července 2027 a bude znovu vyžadovat jednomyslnost všech 27 členských států. Dříve blokovaly sankce a pokoušely se vyřadit jednotlivé Rusy hlavně Slovensko a Maďarsko. V EU je podle odhadu analytického centra Evropského parlamentu zmrazeno asi 28 miliard eur soukromých ruských aktiv. Fridman v roce 2024 podal na Lucembursko žalobu na 16 miliard dolarů kvůli zmrazení aktiv. V Německu dosáhla strana Alternativa pro Německo, která otevřeně volá po zrušení sankcí vůči Rusku, vysokých výsledků v několika zemských volbách; ve Francii má podle článku šance na prezidentský úspěch krajně pravicová politička Marine Le Pen. Pravidlo jednomyslnosti pro sankce EU proto zvyšuje riziko vydírání a nejistoty; jako systémové řešení se navrhuje přechod na hlasování kvalifikovanou většinou (alespoň 15 ze 27 zemí zastupujících nad 65 % populace). Některé členské státy již využívají národní sankční režimy mimo unijní rámec, ty však platí jen na území dané země a vytvářejí mezery pro obcházení.